Před usnutím obvykle přemítám na spoustou věcí. Mívám i dobré nápady. Ty jsou ovšem ve velké míře do rána zapomenuty. Jedna myšlenka mi ale v hlavě uvízla. Ptal jsem se sám sebe, proč si píšu blog. A také proč je na internetu tolik blogů?
Člověku je přirozené svůj názor předávat dál, získávat pro něj nové příznivce a takto prosazovat svoji dominanci. Problém pak může nastat, když vás nikdo neposlouchá. A to se, myslím, dnes děje. každý se chce vyjádřit k tématu, ale není komu to sdělit. Tak si lidé píší blogy na internetu. Na médiu, kde jsou všichni. Někdo je úspěšný, zajímavý, originální nebo kontroverzní a tak si najde příznivce a slávu. A také pilný. Protože staré články si nikdo moc opakovaně nečte. Ostatní mají svůj malý blodžík s několika příznivci a náhodnými čtenáři a jsou také spokojení. Jako já. :-)
nemluvě o tom, že mnoho dnes můžete telegraficky vyjádřit na Knize tváří, Pípáku nebo jiné sociální službě.
Na poslední řádky úvahy se vždy hodí nějaké rozuzlení nebo morální poučení. (Teď mě napadá, jestli existuje také nemorální poučení?) Tady žádné nebude. I když kdybych napsal, že za všechno může porno, tak třeba o pár tisíc míst stoupnu na Googlu. Ale jo. Našel jsem motto pro názorové zítřky:
Lidé všech zemí, vyjátřete se! :-D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
alespoň se nebudeš v důchodu nudit :)
Okomentovat