Nejvíc fuj

Protože už se tu dlouho nic neobjevilo a moji pravidelní čtenáři mají jistě okousané nehty až k loktům, přidávám krátký post. Časem ho možná rozšířím o další body. Hezky si tady začnu shromažďovat písničky, které nejvíc nemám rád.

1. Marika Gombitová - Koloseum (Mauzoleum)
2. Jana Kratochvílová - V stínu kapradiny (V stínu batožiny)
3. Lucie Bílá - Vokurky (Brambůrky)
4. další žalozpěvy například od Marka Ztraceného
5. Peter Nagy - Kristínka iba spí (Krišpýnka)

Čas (Pink Floyd)

Tikot odnáší chvíle, co rodí nudný den
Ledabyle mrháš čas a marníš hodinami
Kinkláš se na rodné hroudě ve svém městě
Čekáš až znamení, člověk vyjeví ti směr

Na zádech znuděn slunečním svitem, koukáním z okna na déšť
Jsi mladý a život je tak dlouhý, dost místa zabít další den
A najednou deset let ti mává zpoza
Nikdo neposlal tě dál, přeslech si startovní výstřel

A ty běžíš, běžíš za sluncem, které topí se pod obzorem
A letí kolem znovu opřít se ti do zad
To stejné slunce, svým způsobem, ale tobě je víc let
Bez dechu a k smrti blž o jeden den

Někdo zmačknul další rok, někde ztratil se ti čas
Každý plán hatí se ti v prach nebo rozepsán je zpola
Angličan umí se jen v zoufalství vznášet
Čas je pryč, píseň končí, přestože mám ještě mnoho slov

Domů, zase domů
Tam chci být, jak je to jen možné
Když se vrátím domů, promrzlý a unavený
U ohně mi tajou kosti
Daleko přes pole, cinká železný zvon
Kyne věrným do kolen
Poslechnout si ševelení modliteb