Muži, ženy a boty

Dnes u oběda jsem pozoroval středního svalovce egocentrika. Na co můj zrak padl nakonec byly boty.
Nevzpomínám si, od kdy se o pozorování bot zajímám. Utkvěla mi pouze v hlavě zmínka z článku, který rozebíral různé nesmysly s známou herečkou. Teď nemohu určit, jestli to byla Paulová nebo Asterová. Výše zmiňovaná vyzdvihovala, jak je pro ní pohled na boty muže důležité. Jaké má a zda-li jsou vyčištěné a ošetřené. Úplně jsem si představoval, jak by to asi elegantní muži zvládali, kdyby nejezdili autem až před práh.
Ovšem zpět k pánovi z oběda. Měl na nohou mírně metrosexuální boty sportovního typu. Ovšem ušmudlané a mírně poničené. Tak jsem začal přemýšlet, jestli když se ženy zajímají o boty, tak je to proto, že na botách se odráží charakter. Nebo jsou prostě na boty ujeté (ale to vlastně také odráží jejich charakter,) a proto předpokládají to samé i u protějšků.
A obráceně se zabýval úvahami, jestli si muž vybírá ženu stejně jako svoje boty? A taky se o ní stejně stará? Tenhle muž by měl asi hezkou, mírně jetou, sportovkyni.

Ubývá gentlmenů, ubývá žen středního proudu

Již delší dobu si kladu následující otázku. Ubývá žen středního proudu? Co mě k tomu vede a co kolem sebe pozoruji? Asi bych začal upraveným citátem z písně Franka Zappy:
feminismus se šíří lánem
nebyl jsem připráááven.
Vidím, že klasický střední proud normální ženy se úží a na obou stranách sílí nové odnože. Pracovně bych je mohl nazvat feministky a prostitutky.
Zatímco první skupina boří akademické a kariérní výšiny, druhá obratně využívá svého diamantového daru (i když dalo by se napsat i dolu). Prvně jmenované v různé míře věří, že pravda je na jejich straně,a určitě do 2015 vynaleznou nějaký insekticid na šovinistický hmyz. Druhá skupina si mnohdy nemyslí nic. A nebo své myšlenky obratně maskuje a překrucuje a pod rouškou poslušné blbky vede vlastní život. Kde je rodina - základ státu?
Co může být příčinou? Ano, určitě ubýtek taktu a příkladného chování ze strany mužů. Ale je celý oříšek v tom? Není. Když chcete slečně podržet dveře a ona ani obratně nezpomalí, aby vám dala pár kroků náskok, jak se pak chopit madla. Z elegantní situace se stává boj o kliku.
Určitě vše startuje v rodině. Dobrý příklad a trocha peskování v tomto případě přinese své ovoce. Matně si vybavuji svého tatínka, jak mě učil psát blahopřejné a pozdravné pohledy a dopisy. Trochu kruté, ale dnes bych za to vyjadřuji svůj dík.
I občasnká výchova (nebo jak se teď ten předmět jmenuje) by měla sehrát svojí roli. Místo planých pindů nad Descartem (a já mám filozofii moc rád) naučit podávat ruku. Snad z nás nezbudou jen prsa v kravatě, děvky a burani. :-D