Malá Sára věděla, že cesta do Ishinoru jí potrvá mnoho dní. Počasí se střídalo tak, jak to poutníkům dělává. Malá dívka se občas připojila k obchodníků, někdy narazila na skupinu cestovatelů ajindy zase na rádoby dobrodruhy. Všichni ji vzali mezi sebe. Vyptávali se, proč jde sama, ale nabídli ji jídlo, pití a nějaké to přespání v suchu.
Když šla sama dlouhé chvíle si krátila pozorováním okolí, přemítáním ahledáním si drobných cílů na své pouti.
Tady bych asi opustil Sáru. Postavu ze Zapomenutého světa. Děvčátko, které bohové svým odchodem zakleli do neměnícího se věku. Když jsem poslouchal nedávno rádio a zrovna běžela zpráva o pouti do Mekky, napadlo mě se pídit po smyslu oné cesty. Nikoliv prvoplánový cíl - vzdát hold symbolu své víry. Ale podívat se na dávné putování. Začíná rozhodnutím opustit na čas svůj denní koloběh, svůj životní rituál a každodenní pouta. Už to je velké rozhodnutí.
Kdysi nebyla auta, letadla, autobusy. Takže cesta musí být vykonána pěšky, částečně třeba lodí, povozem nebo koňmo (v Indii sloňmo). Vyžaduje fyzické úsilí. Nijak významně ji nešlo urychlit. Člověk se smířil s časem, který pouti věnuje.
Někdo vyrazí sám, někdo se skupinou. V obou případech lze přemítat v duchu. Mezi lidmi se dá povídat, vyměňovat názory. Skupiny vyžadují spolupráci. Strasti mohou přinést odhalení vnitřního já. Určitá interakce jiného typu a na jiném místě dává nové podněty.
Také procházíte novými kraji. Noví lidé, nové zvyky. Někde podají ruky. Jinde jsou poutníci ohrožováni, okradeni, stíháni či dokonce odsuzováni. Rej emocí může vířit. Do očí, uší, myšlenek vstupují nové barvy, zvuky, obrazy.
Pro někoho to může být cesta poslední. Jiný nedosáhne cíle a musí znovu vstát a svůj sen se pokusit naplnit příště. Ti šťastní dobudou cíle. Naplní je pocit štěstí, euforie, zážitek. Ale také přijde zklamání a prázdnota.
Návrat zpět. Ale něco v nás zůstává. Poznání, zážitek, naplnění, vzpomínka.
Každý bychom si mohli najít cestu do své Mekky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Za tenhle příspěvek odpouštím ráda dlouhé dny čekání na Tvé nové filosofické zamýšlení :-)
Cesta je motor,je to vyjádření snění a touhy a vede k jejich uskutečnění, ale tím také k jejich ztátě... Ne vždy cíl zákonitě přinese štěstí, někdy je větší štěstí cesta sama... Myslím,že cesta do nějaké osobní Mekky je posvátná povinnost, kdo nejde, nežije... Není hřích zjistit, že ta vysněná Mekka nestačí...za ní mohou být další a cesta k nim se otevírá...
Díky. T.
tak mě ještě napadla pasáž z LoR:
.... existuje jen jediná Cesta.. je jako veliká řeka: prameny má na každém prahu a každá cestička se do ní vlévá...Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří...Stoupneš do Cesty, a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě to může strhnout....
Okomentovat