Kde má opat horu kopat

Na špičku velké hory vítra fouká z nebes,
dole u svahu leží dvě lopaty,
ztratily tu své věrné opaty,
starší z nich zkoumal pohyby nebeských těles,
než mu mraky vzaly hvězdy.

Druhý mnich, holá hlava,
psal na zrnko rýže žalmy,
žádná tíže nesnesla ho z palmy,
bratrům všude rady dává,
než mu vítr vzal to zrnko.

Proč se tady víry točí, ptá se každý
rolník hledá vyšší princip,
možná svůj zrak k vínu sklopit,
žádný z plánů nejeví se být už zralý,
než mu z očí zákal sňal.

Slizká vize do mysli se skokem vkrádá,
opati se kývou v souhlas,
přání mají stejné navlas,
boží ruka ať se s horu vypořádá,
než jim démon sebral bdělost.

Jitro kalné venku, uvnitř zeječerné sukno,
před klášterm civí davy,
můžům dvěma klesnou brady,
jaký Jidáš zapsal jejich jména na to plátno,
kdo jim kapku krve sál?

(to be pokračováno...)