I ty starý prosebníku kopni horu do kotníku

Šnečím krokem zvrchu dolů,
kračí hnědé kápě smutně.
Nařadí je tíží notně,
Oči rudé, plné žalu.
Co nás čeká asi dole?

Ó, Pane náš na nebesích
ruce naše už se křiví hrůzou.
snad prosbičky naše malé něco zmůžou
nebudeme lidu pro smích.
Kde je víra tolik pevná?

Pupky mastné hrají si na klokany
lysiny se kryjí pod kapucou.
rady všechny drahé teď jsou.
Začít máme asi z které strany?
To by snad i čert se smál.

Už tu stojí, už to řeší,
hora ta se hloupým směje.
mizí prostor pro naděje,
mnichy práce nepotěší.
Kdo ti z ruky duši sňal?

Vševidoucí, trojjediný zrovna kouká jiným směrem,
žebychom se zdejchli jinam?
věnovat se budem jenom knihám.
Nemohoucí, přejedený to si s sebou určo berem.
Jak se tady zajíc vzal?

Už se cvalné nožky kvikem míjí,
hábit mění tvar svůj v šál,
mníšci hrdí mizí v dál,
Jak si tohle zhřeší bez hostijí?
Kdo by za ty dva kdy lkal.

A už zase k palci hory miří lopaty sirotné
déšť a pláč je zmizí věkem
nebo zloděj skryje vděkem
Proti živlům lidé piší jen příběhy nicotné.
jen houšť, jen dál...

Míň pruhů, víc Praha

Parafrází na známé vietnamské úsloví bych zahájil svoji myšlenkou plnou vzteku a bezmoci. Nevím, zda-li je možné takto veřejně hanět ty ... a ... a ... a ... (libovolně doplňtě vulgární slova na d, č, p, k, z) ze zastupitelstva Prahy 2, kteří schválili zúžení magistrály v Legerově ulici. Každý z nich by tam měl po pracovní době 2 hodiny stát mezi auty. Popřípadě bych umožnil veřejné lynčování.
Ať žije ekologie!

Ubývá gentlmenů, ubývá žen středního proudu

Již delší dobu si kladu následující otázku. Ubývá žen středního proudu? Co mě k tomu vede a co kolem sebe pozoruji? Asi bych začal upraveným citátem z písně Franka Zappy:
feminismus se šíří lánem
nebyl jsem připráááven.
Vidím, že klasický střední proud normální ženy se úží a na obou stranách sílí nové odnože. Pracovně bych je mohl nazvat feministky a prostitutky.
Zatímco první skupina boří akademické a kariérní výšiny, druhá obratně využívá svého diamantového daru (i když dalo by se napsat i dolu). Prvně jmenované v různé míře věří, že pravda je na jejich straně,a určitě do 2015 vynaleznou nějaký insekticid na šovinistický hmyz. Druhá skupina si mnohdy nemyslí nic. A nebo své myšlenky obratně maskuje a překrucuje a pod rouškou poslušné blbky vede vlastní život. Kde je rodina - základ státu?
Co může být příčinou? Ano, určitě ubýtek taktu a příkladného chování ze strany mužů. Ale je celý oříšek v tom? Není. Když chcete slečně podržet dveře a ona ani obratně nezpomalí, aby vám dala pár kroků náskok, jak se pak chopit madla. Z elegantní situace se stává boj o kliku.
Určitě vše startuje v rodině. Dobrý příklad a trocha peskování v tomto případě přinese své ovoce. Matně si vybavuji svého tatínka, jak mě učil psát blahopřejné a pozdravné pohledy a dopisy. Trochu kruté, ale dnes bych za to vyjadřuji svůj dík.
I občasnká výchova (nebo jak se teď ten předmět jmenuje) by měla sehrát svojí roli. Místo planých pindů nad Descartem (a já mám filozofii moc rád) naučit podávat ruku. Snad z nás nezbudou jen prsa v kravatě, děvky a burani. :-D