Vlak

Ještě světélko na mě nesvítí,
ještě vůz na mě se neřítí.
Kráčel jsem smutný ulicí,
zlé věci honily se mi palicí.
Zblízka si prohlížím koleje,
na nebi svítí troleje.
Věci jsem dělal s puncem,
řešit je teď budu koncem.
To se pán v kabině poměje,
má tvář ve stovce na něj se usměje.
Proč pocity zdají se klikaté,
a slepé ulice tak špičaté.
Hraju si s pocity v duchu,
čekám na poslední závan vzruchu.
Chytrý radí mávnutí rukou,
Zřejmě jim na uších srdce tlukou.
Rytmus mává mi na čas,
šmikne mi hlavičku navlas.
Odjedu prvním vlakem,
hravě se vyrovnám s tlakem.
Pražce už kolem mě dunějí,
jede to po druhé koleji.
Směji se myšlence prosté,
bylo to řešení sprosté.