Carpe Diem

Už jsem tento text publikoval na svém původním blogu (Původní blog) v únoru. Je to ovšem takové klasika, že si dovoluji republikovat.

Latinsky: (Horacio; Carmina 1.11)

Tu ne quaesieris, scire nefas, quem mihi, quem tibi
finem di dederint, Leuconoe, nec Babylonios
temptaris numeros. ut melius, quidquid erit, pati.
seu pluris hiemes seu tribuit Iuppiter ultimam,
quae nunc oppositis debilitat pumicibus mare
Tyrrhenum: sapias, vina liques et spatio brevi
spem longam reseces. dum loquimur, fugerit invida
aetas: carpe diem quam minimum credula postero.

Česky: (Ktačik version)
Leuconoe neptej se - je tak nebezpečné vědět -
co bohové připraví mně či Tobě. Ani s věštbami babylonskými
si nepohrávej. Lépe je dáti se do křížku s tím, co přijde.
Ať Tě čeká ještě pár zim nebo tuhle Jupiter dal Ti poslední
i teď když kameny buší na břeh s vlnami Tyrrhenského moře:
moudře popíjej svého vína.
Své daleké naděje prostři na kratší čas. Tak jak naše slova plynou,
tak nás závistivý čas opouští. Chop se dne, nespoléhej na zítřek.

O smyslu života

Kdysi jsem přemítal nad chválou, kterou byla ověnčena matka Tereza. Její charitativní síla a celoživotní pomoc druhým. A já si přesto řekl. Myslí na sebe jako každý z nás. Možná si to ani neuvědomujeme, ale i to, že pomáháme druhým nebo jim něco ze sebe dáváme, je vlastně činnost pro blaho našeho já. Protože sobě tím děláme radost nebo přivádíme jiný pozitivní pocit. Je to trochu zvrácené, ale když se nad tím zamyslíte, je to tak.
Každá filozofie i každý z nás si tuto otázku již položil. Jaký je vlastně smysl mého života a smysl životů těch druhých. Jsme jenom loutky v rukou vyšší moci? Hračky nad nimiž se někdo směje a sem tam cvrkne, aby nás srazil do kolen a někdy zase pozvedne z naprostého bláta (viz film Souboj titánů a scéna s figirkou v aréně).
Nebo jsme jenom střípky určitého ekosystému, který koluje sám pro sebe. Náš cíl je se zreprodukovat a vytvořit rozvinutějšího jedince. Možná čekat, až sám sebe zničí nebo se konečně najde predátor člověka silnější.
Já ovšem tvrdím, že smyslem života je hledání, vytváření, přinášení a prožívání uspokojení. Podívejte se na své každodenní zážitky, přání a úkony. Všechny jsou nějak spojeny s uspokojením. Uspokojením hladu, přání, touhy, sebe ze splněného cíle, někoho druhého,...