Konečně nápad?

Po nekonečném hloubání a vzdávání se jsem možná konečně uhodil na hřebíček. Protagonisty mých budoucích povídek a možná i většího příběhu budou Sára a Nartis. Sára je malá holčička s velkými schopnostmi, které odchod bohů ze Zapomenutého světa zastavil fyzické stárnutí (Trochu to připomíná Interview s upírem, že?). Sára je člověk-chiméra. Její tělo je složeno z buněk dvou lidí. Nartis je duše dvojčete splynuvšího se Sárou.

Nejvíc fuj

Protože už se tu dlouho nic neobjevilo a moji pravidelní čtenáři mají jistě okousané nehty až k loktům, přidávám krátký post. Časem ho možná rozšířím o další body. Hezky si tady začnu shromažďovat písničky, které nejvíc nemám rád.

1. Marika Gombitová - Koloseum (Mauzoleum)
2. Jana Kratochvílová - V stínu kapradiny (V stínu batožiny)
3. Lucie Bílá - Vokurky (Brambůrky)
4. další žalozpěvy například od Marka Ztraceného
5. Peter Nagy - Kristínka iba spí (Krišpýnka)

Morálka nebo strach

Můžeme říct, že dnes je morálka spíš slovní výpad než nějaké pravidlo v chování, které by lidé ctili či dodržovali. Asi ne všichni. Možné je také to, že úroveň morálky je věkem lidstva stejná, jen se na to zapomíná. Kdo by si taky pamatoval, že Franta byl hajzl. Ale když postaví univerzitu, to se píše všude. :-)
Často řešíme různé morální rozkoly sami v sobě. Přemítáme a vážíme na miskách vah. A vůči svému vlastnímu kodexu hledáme vhodné nebo dostupné řešení. Morálka. Co ona to ale vlastně je ta morálka? Slovo pochází s latinského moralites, což znamená správné chování. Já si myslím, že morálka, a možná by se do toho daly zahrnou i další sociální pojmy, je jen strach z důsledků svých činů. Člověk nezvažuje, jestli udělá to či ono. Už v okamžiku vzniku nějaké otázky máme své preferované řešení. Je rozhodnuto. My zvažujeme důsledky svého činu a co nám z nich vyplyne. Hledáme největší výhody a nejmenší dopady. Chamtivost a strach.

Sobě se líbím a co vám?

Mladík dotahuje uzel kravaty a oprašuje poslední smítko ze svého obleku. Kolem něj se šíří odér smyslného města. Vůně, styl, šarm.
Hladina společenské konverzace se vzrušeně čeří, když na vlnách ostýchavé krásy proplouvá společenskou místnosti dívka v koktejlových šatech barev jara. Krása, okouzlení, smyslnost.
Setkání na chodníku. Podání rukou. Potřesení. Úsměv a rozpřádá se hovor. Úvahy, narážky, vtip, smích, pauza, překvapení.
Situace se kupí a každý denní krok je jich plný. A kde se v nás vytváří obraz toho, jak všechny naše doprovodné projevy působí na okolí? Vytváříme si obrázek. Z čeho? Ze svých pocitů, ze svých přání, z neviditelných gest (rozšířené zorničky), z krutých lží ale i z těch milosrdných. Jak nás blbne stokrát omílaná fráze?
Tobě to ale sluší. (Mluvčí v duchu: Ježiš! ta je snad úplně prdlá. Kolik jí je na takhle krátkou sukni. A ty barvy se k ní nehodí)
Krásná vůně, opravdu. (Mluvčí: Toho snad na sebe vylil kýbl, ne? To je smrad.)
Haha. Vtipné. (Mluvčí: Jo, je to debil)
Zajímavé. (Mluvčí: To je hnusný. Ale přece mu to neřeknu.)
Často slýchám názor, že se přeci dotyčný chce hlavně cítit dobře. Líbit se sám sobě. Ale nelžeme si? Nechtějí být ženy přitažlivé. Nosíkem pohrdat nad mlsnými pohledy, ale v duchu zářit blahem. Nechtějí muži imponovat? Rozvinout svá paví péra a hlasitě hýkat ve znamení svého teritoria?
Určitě jsou obecná pravidla. Určitě v našem sociálním kruhu něco platí. Určitě slova a gesta působí. Ale kde máme vzít ten názor, který má být správný? Nepodlehnout vlastním zárodkům metrosexuality. Čím se líbit a komu? Mnoho slov bylo věnována vnějšímu vzhledu, ale vše platí i pro náš verbální projev. Jaký volit slovník, jaký obsah, jakou formu.
Kdo pro nás budou porotci, zůstává otazníkem.

PS.: Když to po sobě čtu, mám pocit, že jsem původně chtěl uvažovat v trochu jiném tónu. :-D

Carpe Diem

Už jsem tento text publikoval na svém původním blogu (Původní blog) v únoru. Je to ovšem takové klasika, že si dovoluji republikovat.

Latinsky: (Horacio; Carmina 1.11)

Tu ne quaesieris, scire nefas, quem mihi, quem tibi
finem di dederint, Leuconoe, nec Babylonios
temptaris numeros. ut melius, quidquid erit, pati.
seu pluris hiemes seu tribuit Iuppiter ultimam,
quae nunc oppositis debilitat pumicibus mare
Tyrrhenum: sapias, vina liques et spatio brevi
spem longam reseces. dum loquimur, fugerit invida
aetas: carpe diem quam minimum credula postero.

Česky: (Ktačik version)
Leuconoe neptej se - je tak nebezpečné vědět -
co bohové připraví mně či Tobě. Ani s věštbami babylonskými
si nepohrávej. Lépe je dáti se do křížku s tím, co přijde.
Ať Tě čeká ještě pár zim nebo tuhle Jupiter dal Ti poslední
i teď když kameny buší na břeh s vlnami Tyrrhenského moře:
moudře popíjej svého vína.
Své daleké naděje prostři na kratší čas. Tak jak naše slova plynou,
tak nás závistivý čas opouští. Chop se dne, nespoléhej na zítřek.

O smyslu života

Kdysi jsem přemítal nad chválou, kterou byla ověnčena matka Tereza. Její charitativní síla a celoživotní pomoc druhým. A já si přesto řekl. Myslí na sebe jako každý z nás. Možná si to ani neuvědomujeme, ale i to, že pomáháme druhým nebo jim něco ze sebe dáváme, je vlastně činnost pro blaho našeho já. Protože sobě tím děláme radost nebo přivádíme jiný pozitivní pocit. Je to trochu zvrácené, ale když se nad tím zamyslíte, je to tak.
Každá filozofie i každý z nás si tuto otázku již položil. Jaký je vlastně smysl mého života a smysl životů těch druhých. Jsme jenom loutky v rukou vyšší moci? Hračky nad nimiž se někdo směje a sem tam cvrkne, aby nás srazil do kolen a někdy zase pozvedne z naprostého bláta (viz film Souboj titánů a scéna s figirkou v aréně).
Nebo jsme jenom střípky určitého ekosystému, který koluje sám pro sebe. Náš cíl je se zreprodukovat a vytvořit rozvinutějšího jedince. Možná čekat, až sám sebe zničí nebo se konečně najde predátor člověka silnější.
Já ovšem tvrdím, že smyslem života je hledání, vytváření, přinášení a prožívání uspokojení. Podívejte se na své každodenní zážitky, přání a úkony. Všechny jsou nějak spojeny s uspokojením. Uspokojením hladu, přání, touhy, sebe ze splněného cíle, někoho druhého,...

Těžké verše

Pro svou potěchu si zde budu uvádět chutné verše z alb Těžkého Pokondra. Vzdávám tímto svůj hold vynikajícímu textaři...

Album: Kuss (2003)
Píseň: Špatné trávení (Sladké mámení)
Verš: natírám žlutý margarín, a usedá na mě zmar a splín.

Album: Safírový Jadel (2005)
Píseň: Míň vody, víc řepy (Don't Worry, Be Happy)
Verš: V dáli slzám Moskva nevěří, hladový se sytým nesvěří.

Album: Safírový Jadel (2005)
Píseň: Bez plomb (Sex Bomb)
Verš: Čas předních tří je dávno pryč, měl hlídač tenkrát dlouhou tyč.

Album: Víc než Gottzila (1998)
Píseň: Jako supi (Something Stupid)
Verš: Z Broadwaye pár balerin si tiše šňupe heroin.